máme posledních pár hodin na to, uvědomit si, že všichni kolem nás za něco stojí. Nebo to předstírají ... nebo s pocitem, že nestojí za nic, hrabou po pás zalezlí v popelnicích, vyndavají zbytky sušenek, drobí na chodníky.
A slétnou se holubi s velkými díky, ve sněhu se otiskují drápky malých nožiček. Cestičky kolem pána z popelnice mají jasný důvod.
Máme pár hodin na to poděkovat kamarádům za to, že když naše světlo zhasíná, škrtají jednu sirku za druhou, aby nás zachránili. Pak připraví nám řadu cest a dají nám vybrat. A když se pro žádnou nerozhodneme, zkusí nás vzít jinudy.
Ještě pár hodin se můžem rozhodnout, jestli v něčem pokračovat nebo se nechat zamotat na řetízáku svého bytí, roztočit a se zavřenýma očima někde seskočit. Pak vstát a s hlavou i krokama zamotanýma chvíli nejistě jít, upadnout a vstát, zabloudit, vrátit se, nevrátit se. Ale s tím, že určitě se to srovná.
Pár hodin na sebe můžeme být pyšní, naštvaní, můžeme se milovat, ztácet obavy, nalézat jistoty ...
... pár hodin a pak ještě celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat